Jan Zach

(26. listopad 1713, Dehtáry – 24. květen 1773, Ellwangen)

Jan Zach byl významným českým skladatelem období přelomu baroka a klasicismu, jehož význam a vliv zdaleka přesáhl hranice českých zemí. Na základě výzkumů PhDr. Tomáše Slavického se jeho  rodiště sice z Čelákovic přeneslo do Dehtár, nicméně vazby Zachovy  rodiny na Čelákovice  jsou zjevné a město pěstuje  mnohaletou zachovskou tradici. Je po něm pojmenována zdejší Základní umělecká škola, koncertní sál v Městském muzeu a donedávna pod jeho jménem působil i komorní soubor pod vedením Bohumíra Hanžlíka.

Jan Zach působil v Praze jako varhaník u Milosrdných bratří a u sv. Martina ve zdi, ucházel se i o místo regenschoriho v katedrále sv. Víta. V letech 1745 -1756 působil na arcibiskupském kurfiřtském dvoře v Mohuči jako skladatel a kapelník.  Po zbývající léta svého života cestoval. Pobýval v Koblenci, Dillingenu, Kolíně na Rýnem, Stamsu a Brixenu. Také čtyřikrát pobýval v Itálii.

Je autorem rozsáhlého a kompozičně nesmírně zajímavého díla, které odráží přechod barokního hudebního stylu v klasicistní. V jeho tvorbě jsou zahrnuty jak monumentální duchovní skladby (Stabat mater, Te deum, Salve regina a trojí Requiem) tak sklady varhanní a nepřeberné množství děl instrumentálních. Z těchto jsou nejznámější Zachovy Sinfonie pro smyčcové nástroje, koncerty pro flétnu či hoboj nebo sólové koncerty pro cembalo.

(Zdroj: Jan Králík Hudebníci v brandýském Polabí, Brandýs nad Labem – Stará Boleslav 2008, ISBN 80 – 903771-1-4).