Jednolodní kostel Nanebevzetí Panny Marie s hranolovou věží na západní straně, je vybudován na vyvýšené levobřežní labské terase v severní části města. Je postaven z kvádříkového zdiva původně jako vlastnický kostel s patrovou tribunou koncem 12. století v prostoru bývalého Hrádku. K roku 1483 je v nejstarší městské knize uváděn jako kostel Matky Boží. Po husitských válkách byl opravován a částečnými stavebními úpravami prošel také v období renesance. Malá románská okénka v lodi byla nahrazena půlkruhově zaklenutými okny. V letech 1708-1712 byl kostel na východní straně barokně rozšířen za použití stejného stavebního materiálu a loď zaklenuta valenou klenbou. Okolí kostela bylo využíváno jako hřbitov do roku 1827. Při jeho jihovýchodním rohu stála do roku 1769 dřevěná zvonice a na severní straně při ohradní zdi stojí od roku 1780 márnice.
