17.2 Pocta Václavu Trojanovi

Koncert v Kapli brandýského zámku, 19.00

Trojanovo Trio: Viktor MAZÁČEK –  housle, Jára NOVÁK –  kytara, Ladislav HORÁK – akordeon

Hudba z filmu Císařův slavík, Renesanční suitu, úpravy národních písní aj.

Hudební skladatel Václav Trojan (1907 – 1983) patří bezesporu k nejslavnějším rodákům z našeho města. Abychom byli přesní – narodil se sice v Plzni, ale velmi brzy se s rodiči přestěhoval do Staré Boleslavi, kde měl jeho otec Na Dolíku fotografický ateliér. Václav se považoval za Staroboleslaváka a po celý svůj život se do tohoto města vracel. Přátelské pouto ho vázalo hlavně k jeho tamějšímu učiteli hudby, regenschorimu Josefu Čeňku Klazarovi – často prohlašoval, že hodiny u něj byla jeho první konzervatoř. Na té skutečné, Pražské konzervatoři vystudoval více oborů, také varhany a dirigování, hlavně ale skladbu u Jaroslava Křičky a později u Vítězslava Nováka. Pracoval v Československém rozhlase, po druhé světové válce ale už byl skladatelem „na volné noze“. Proslul hlavně jako autor hudby jednak k divadelním představením (například k Tylovým hrám Paní Marjánka matka pluku, Strakonický dudák), ale především jako autor hudby k mnoha loutkovým filmům Jiřího Trnky: Staré pověsti české, Bajaja, Císařův slavík a k mnoha dalším. Jeho hudbě k celovečernímu loutkovému Snu noci svatojánské se dostalo i mezinárodního ocenění. Byl autorem filmové hudby i k hraným filmům, jako na příklad ke Krškově Poslední růži od Casanovy, Vávrově Srpnové neděli a k Werichově pohádce Byl jednou jeden král. Obor filmové hudby později vyučoval studenty na pražské Akademii múzických umění.

Kromě mnoha drobných, ale vždy pozoruhodných skladeb takzvaného „vyššího populáru“ (Tarantella, Passo doble apod.) byl autorem i několika rozměrných skladeb. Především celovečerní dětské opery Kolotoč, vysoce ceněné odborníky, ale provedené pouze v jedné inscenaci v Ostravě, baletu Sen noci svatojánské, jehož hudba je zcela odlišná od jeho hudby k filmu na tento shakespearovský námět (proveden také pouze v jedné brněnské inscenaci v roce 1985, s Lídou Ledeckou- Ogounovou v jedné z hlavních rolí) a rozměrného pásma úprav lidových písní Zlatá Brána na libreto Karla Plicky.

V jednom televizním rozhovoru o sobě Václav Trojan prohlásil, že nikdy neusiloval o vytvoření monumentálních hudebních forem, ale chtěl být pouze „malým českým Rossinim“, jehož hudba vždy potěší a nikdy nezarmoutí. To se mu jistě podařilo, některé jeho melodie dlouho žily, a možná i dodnes žijí v povědomí mnoha hudbymilovných lidí, aniž by věděli, kdo je jejich autorem.

Vojtěch Vančura.