Jméno hudebního skladatele Jana Zacha je nerozlučně spjato s Čelákovicemi. Dlouho se vycházel o z výzkumů hudebního historika Josefa Srba – Debrnova (1836–1904), který objevil v matrice pokřtěných čelákovického děkanátu zápis o narození Jana Zacha 13. listopadu 1699. Výzkum muzikologa Tomáše Slavického ukázal, že šlo o záměnu s jeho starším bratrancem téhož jména. Budoucí skladatel Zach se narodil v Dehtárech, kde jeho otec provozoval šenkýřskou a kolářskou živnost. Datum 26. listopadu 1713 je v matrice děkanátu v Brandýse nad Labem uvedeno jako den jeho křtu.   Vzhledem k příbuzenským vazbám na Čelákovice získal Jan Zach své základní hudební vzdělání pravděpodobně právě na čelákovickém kůru, u kantora Václava Benátského.

Jako čtyřiadvacetiletý varhaník se v roce 1737 hlásil o uprázdněné místo v katedrále svatého Víta. V konkurzu tenkrát neuspěl. Na Hradčanech ovšem po sobě zanechal vlastnoručně podepsanou žádost, z níž se dnes dovídáme nejen o jeho tehdejších pražských působištích, ale nepřímo také o jeho učitelích. Hlavní zaměstnání měl při farním kostele sv. Martina ve zdi, kde byl jeho nadřízeným kantor a vynikající skladatel Šimon Brixi. Jako druhé působiště uvedl kapli sv. Anny u minoritů, kde se mohl setkat s legendárním učitelem celé generace pražských skladatelů Bohuslavem Matějem Černohorským. Vedle toho působil ještě v kostele milosrdných bratří, a tomuto místu dnes vděčíme za zjištění správného data narození. V nemocničních písemnostech je totiž zapsán jako Organista domesticus, čili domácí varhaník.

Kolem roku 1740, po vypuknutí tereziánských válek odešel Zach, podobně jako jeho mnozí současníci, hledat obživu do ciziny. Brzy získal neobyčejně prestižní místo: zakotvil jako kapelník v Mohuči, kde byla tehdy jedna z nejlepších kapel, tvořená z velké části českými muzikanty. Krátce po svém nástupu se dočkal něčeho, na co jeho předchůdci čekávali dlouhá desetiletí. Mohučský kurfiřt-arcibiskup měl totiž starodávné právo korunovat římské císaře ve Frankfurtu nad Mohanem a jeho kapelník dostal obvykle na starosti hudební doprovod. Při korunovaci Františka Lotrinského v roce 1745 vykonával tuto funkci Jan Zach. Jeho angažmá u dvora trvalo jen několik let. Po několika konfliktech s vlivnými šlechtici byl propuštěn a zbytek života strávil na cestách po jižním Německu a alpských zemích. Jako bývalý renomovaný dvorní kapelník býval zván do rezidencí a klášterů, na některých později pravidelně pobýval, koncertoval a vyučoval, zároveň prodával rukopisy svých skladeb. Takovým útočištěm útočištěm se mu stal cisterciácký klášter v tyrolském Stamsu, městečku vzdáleném asi 20 kilometrů od Innsbrucku, jež se díky klášteru stalo významným centrem vzdělanosti a umění. Zach zde působil opakovaně a archiv kláštera ve Stamsu je pokladnicí Zachovy kompozic, které se tu v opisech dochovaly ve velkém množství.

Jan Zach zemřel 24. května v roce 1773 na jedné ze svých cest ve švábském Ellwangen v hostinci U černého orla. Narychlo pořízený soupis jeho pozůstalosti vypovídá o člověku, přivyklém velmi skromnému životu.

Během postupného objevování Zachova díla se ukazuje, že Jan Zach byl velmi svébytným komponistou evropského formátu, jehož tvorba reflektuje hudební vývoj od barokního kontrapunktu k stylu předjímajícímu klasicismus. Byl výrazným zástupcem české hudební emigrace 18. století.  Uplatnil se jako kapelník, instrumentalista, pedagog – a především hudební skladatel, který nám zanechal velké množství svých děl jak z oblasti hudby duchovní, tak světské.

Zdroje:
Tomáš Slavický, Bohemicalia Zachiana I, Hudební věda 2001
Tomáš Slavický, Bohemicalia Zachiana II, Hudební věda 2002
Tomáš Slavický: texty k programům koncertů z díla Jana Zacha z r.2013 (Archiv Spolku pro varhanní hudbu)