Osobnost skladatele Jana Zacha se v Čelákovicích těší mnohaleté úctě i tradici. Skutečnost, že se datum jeho narození, resp. křtu časově i místně posunulo na této skutečnosti nic nemění.
Zach rozhodně nepatří k „polozapomenutým“ autorům. Jeho varhanní skladby a duchovní kompozice byla oblíbeným repertoárem pražských kůrů ještě v 19.století. Najdeme je i později na programech benefičních koncertů čelákovického Spolku okrašlovacího a zahrádkářů, který zde pod tímto jménem v letech 1935–1951 (jako Okrašlovací spolek pro Čelákovice již od roku 1898)působil.
Čelákovičtí historici a hudebníci – jmenujme alespoň Bohumila Vokála, Jaroslava Špačka, Bohumíra Hanžlíka, za instituce pak Městské muzeum nebo Základní uměleckou školu, která nese Zachovo jméno po desetiletí – mají velkou zásluhu na rozvíjení zachovské tradice.

Náš Spolek pro varhanní hudbu (zal.2007) navazuje na jejich práci s velkou úctou.

Na čelákovickém kůru uvádí spolek díla Jana Zacha pravidelně. Jeho několik dochovaných skladeb pro varhany (preludia a fugy) je pravidelně zařazováno v repertoáru předních českých varhaníků, z nichž mnozí v Čelákovicích koncertovali (mj. Pavel Černý, Miroslav Pšenička, Vladimír Roubal, Tomáš Thon, Josef Prokop ad.). V Čelákovicích proběhl také křest jejich kritického vydání v redakci Tomáše Thona (Jan Zach, Varhanní skladby, Nakladatelství Artthon, 2019).

Rozsáhlejší zachovské projekty jsou spojeny s účinkováním souboru Musica Florea a jeho pěveckého tělesa Collegium Floreum a často se váží na skladatelova jubilea. Jejich realizace byla samozřejmě možná jen díky spolupráci se zdejší římskokatolickou farností.  Finančně projekty podporuje především
Město Čelákovice, na rozsáhlejší akce opakovaně přispívá Středočeský kraj z Fondu hejtmanky.

Prvním z takových počinů   projektů bylo uvedení Zachových Koncertů C dur a c moll pro cembalo a orchestr v podání Evy Tornové a členů souboru Musica Florea v Městském muzeu v roce 2009.

Větší zachovský projekt u příležitosti oslav dvojitého výročí – autorova narození (300 let) a úmrtí (240 let) jsme uvedli v roce 2013 (viz stránka Festival Jana Zacha 2013). Soubor Musica Florea tehdy provedl mj. Zachovy skladby Salve regina, ofertorium O magnum martyrium, Koncert pro flétnu D dur a Requiem g moll (Requiem breve), některé z nich v novodobé české premiéře. Již tehdy probíhalo nastudování Zachových kompozic ve spolupráci s předním českým odborníkem na jeho dílo, muzikologem Tomášem Slavickým, jehož přednášku o Zachově díle jsme v říjnu 2013 vyslechli v Městském muzeu. Slavnostní koncert s týmž repertoárem se pak uskutečnil právě jubilejního 26. listopadu 2013 v Praze v kostele sv. Šimona a Judy v rámci abonentních koncertů FOK.

V roce 2016 následovalo provedení Zachova reprezentativního díla Requiem solemne c moll, které se dochovalo v několika opisech a bylo v 19. století velmi populární.  Musica Florea společně s Collegium Floreum je v Čelákovicích uvedla v historicky poučené intepretaci a společně s Vesperae de Beata Virgine   vydala na supraphonské nahrávce (2016).  Kritické vydání Requiem solemne od Tomáše Slavického pak vyšlo v dnes již zaniklé edici ACADEMUS (2018). (Na tomto projektu se podílelo Ministerstvo kultury v rámci Festivalového cyklu Musica Florea).

Samostatnou kapitolu tvoří uvádění děl z období autorova cestování po rezidencích a klášterech Německa, Rakouska a Itálie. Ta se do Čech dostávají postupně, aby zde často zazněla úplně poprvé.
První vlaštovkou byla Zachova Fuga g moll nalezená rakouským muzikologem Franzem Gratlem v benediktinském klášteře v Marienbergu, kterou jsme v Čelákovicích uvedli v novodobé premiéře v r. 2013 v interpretaci Josefa Prokopa a v r. 2019 již zmíněného Tomáše Thona, který jí zařadil do svého kritického vydání Zachových varhanních skladeb.

 U příležitosti dalšího Zachova jubilea (310 let od narození, 250 let od úmrtí – Zach zemřel 24.5.1773 v německém Ellwangen) provedla Musica Florea 17. dubna 2023 v programu s názvem Pocta Janu Zachovi vedle smyčcové Sinfonie V, Offertorium de omni tempore  Corda pia pro mužský hlas a orchestr, jež je dialogem mezi zpěvákem a skupinami hudebních nástrojů, jehož cílem je chvála Boha. Sólového partu se ujal přední český barytonista Roman Janál.

Největší a nejvýznamnější zdroj pramenů Zachových děl se nachází v archivu cisterciáckého kláštera ve Stamsu. Odtud pochází též opis Requiem  d moll, které  je dnes ceněno jako jedno z vrcholných Zachových děl a dokumentuje Zachův kompoziční vývoj směrem ke klasicismu. Tvoří tak protějšek k oběma již zmíněným pražským requiem, které se ještě drží běžných kompozičních zvyklosti barokní doby.  Tuto velkolepou zádušní mši nastudoval soubor Musica Florea pro rok 2024.